Deformace reality

[09.07.2013]
je možné že se realita deformuje podle našeho pohledu a podle toho s kým v tuhle chvíli mluvíte?

před pár dny jsem nemohl usnout a přemítal jsem nad tím, jak je možné, že s někým nedokážu vyjít a přitom s tím samým člověkem si jiný úžasně rozumí, nebo obráceně, někdo je mi ohromě sympatický, ale někdo jiný ho nemůže vystát.

Napadla mě při tom jedna myšlenka, která mi přijde zajímavá. Částečně se mi s touto myšlenkou spojila teorie relativity, gravitace a zakřivení časoprostoru. Je trochu složitější představit si zakřivení prostoru jako 4 dimenzi v našem 3 rozměrném světě, ale na 3 rozměrném modelu je celkem dobře pochopitelné jak takové zakřivení funguje ve 2 rozměrném světě.

snad začátek nebyl moc odrazující :)

Pokud se na obrázek podíváte shora a ne takto z boku, pak uvidíte obyčejnou mřížku a zakřivení nemáte možnost pozorovat. Ale zkuste se projít směrem ke středu, nevidíte zakřivení a přesto vás to bude tahnout dolů.

co to má vše společného s titulkem článku?

moje představa je následující. Znám hodně lidí, kterým se stávají dokola stejné věci, které mě se nestávají a jim se zase nikdy nestane to co mě pořád dokola. Jako bychom kolem sebe měli nějakou sílu, která deformuje prostor a my aniž bychom měli možnost tuto deformaci vidět, kloužeme do pomyslného středu, do kterého nás to táhne. Není možné říct gravitace nefunguje, protože tam prostě je. A tím nás ostatní vtahují do své reality, "zdeformují" prostor ve svém okolí a pokud nemáme sami dostatečnou sílu, nebo správnou sílu, kterou tuto deformaci vyrušíme, nebo aspoň nezmírníme, tak nás to vtáhne do reality protistrany.

Pozoruju to například ve chvíli, kdy někdo působí na ostatní tak, že se na něj zlobí a to nemusí ani promluvit. Přitahuje si do života situace, kdy ho každý pomlouvá, ale pokud má takovou deformační sílu, není možné to v jeho případě nedělat. Dokonce si myslím, že lidé, kteří si jsou jistí, že by nikomu neublížili, v případě setkání se s takovouto silou to udělat "musejí"

připomíná mi to jeden díl z Červeného Trpaslíka, ve kterém našli ženu Kamilu, která byla gelf na přání. Kamilu každý viděl jinak a slyšel i něco jiného, podle toho jak si vidět a slyšet přál (další část pochopí jen ti kteří díl 19. viděli).

RIMMER: Ah, Listy, vidím, že ses seznámil s naším hostem. Kamilo, nevidělas Krytona?
KAMILA: (RIMMEROVA vize) Je v apartmá na palubě A.
RIMMER: (S přihlouplým úšklebkem) Mnohokrát děkuji. 
Na odchodu se zastaví a vrátí se.
RIMMER: Jo, Kamilo, je to jen hloupý nápad, ale myslel jsem, že třeba až se zabydlíš a budeš mít chuť, mohl bych ti promítnout svou sbírku fotografií telegrafních sloupů dvacátého století.
LISTER: Jó, nebo kdyby si chtěla prožít zábavnější večer, moh` bych tě vzít ven a prostřelit ti hlavu.
RIMMER: Tak abys věděl, Listy, Kamila je stejný fanda do telegrafních stožárů jako já. Zvlášť čtyřek z roku padesát, s trojnásobně vyztuženými vodiči.
LISTER: Cože, tebe zajímaj ty sloupy?
KAMILA: (LISTEROVA iluze) Jasně, že ne!
RIMMER: Vidíš? Co jsem říkal? A taky je fanynkou Reggieho Wilsona.
LISTER: Ne - ty máš ráda elektronickou hudbu?
KAMILA: (Z LISTEROVA pohledu) To je bezduchá břečka.
RIMMER: (Významně zvedá obočí) Naprostá fantazie, co? Reggie Wilson, telegrafní sloupy - je až zázrak, kolik máme společného!
LISTER: (Popletený) Není ti nic, Rimmere?
RIMMER: Nikdy mi nebylo líp. Takže paluba A. Zatím čau!
Holografická KAMILA mu zamává.
KAMILA: Čau!
RIMMER odejde.
LISTER: Co to mělo znamenat?
KAMILA: (Ztělesněná nevinnost) Co myslíš?
LISTER: Však víš, ty jsi říkala jedno a Rimmer slyšel něco jinýho. Jak to děláš?
KAMILA: (Vzdává se) Stejně by vám to nakonec došlo. Jsem GELF na přání.






přidat komentář