Vltava Run 2017

po kliknutí na obrázek, se zobrazí video, pokud nepřeskočí automaticky na čas 6:37, pak je možné udělat to ručně :)

Začátkem roku přišla do hromadné komunikace výzva, kdo se chce zúčastnit Vltava Run 2017. Že začnu běhat jsem se rozhodl už před několika lety, boty už jsem měl asi 3 měsíce (zatím ještě zabalené v krabici). Už jsem věděl, že začnu od 2. ledna běhat díky výzvě rozběhni se z chůze, a tak rozhodnutí zúčastnit se bylo otázkou několika sekund, to bude velká motivace trénovat :) Bohužel po 10 dnech jsem si natahnul stehenní sval a na 2 měsíce přerušil trénink. Začal jsem znovu běhat až v březnu (a to jen kvůli závodu, jinak stehno ještě bolelo a překvapilo mě, že po několika dnech bolesti přestaly). S 23km v březnu a 35km v dubnu jsem tomu moc nedal, tak jsem začátkem května zvýšil intenzitu a před závodem jsem aspoň naběhal 30km, potřeboval jsem hlavně zjistit jestli zvládnu větší zátěž.

Před závodem:

Začátkem května se dostavili obavy... zvládnu to vůbec? Původní předpoklad, že řeka nemůže téct do kopce byl po shlédnutí tras a jejich výškového profily vyvrácený a řeka opravdu neteče do kopce, ale cesty kolem řeky kopce nevylučují :)

jelikož jsem zjistil, že jedna z mých tras má stoupání přes 300m, nervozita stoupala, a to celkem dost. V našem okolí není žádný kopec, jen krásná rovinka, největší stoupání mi aplikace během tréninku naměřila 10m a to ještě nejspíš díky nějaké chybě :) Našel jsem si v Praze 10km trasu se zajímavým profilem stoupání přes 200m (od výstaviště, přes stromovku, směr Troja, a vyběhnout kopec do Bohnic skrze Čimický a Ďáblický háj, oběhnout Hvězdárnu, no krása) výsledek mě mile překvapil, jen o minutu hroší než před pár dny po rovince, tak to možná půjde :) Nicméně nervozita zůstávala.

Pátek odjezd:

Kromě běžců je na závod potřeba alespoň 2 auta (nebo menší autobus :), kterými se mezi jednotlivými úseky zbylí běžci přesunují. Část týmu jela do Tábora, kde bylo jedno z aut a já jsem se jako řidič druhého vozu vydal vyzvednout ho do Prahy. Přejímka dopadla výborně, rychlé, bez problémů... tedy než jsem začal brzdit. Vůz byl půjčený přes 

carsharing. Po sešlápnutí brzdy až na podlahu auto jelo dál (trochu brzdilo, ale hned bylo jasné, že něco není v pořádku) doufal jsem, že jen potřebuje párkrát sešlápnout brzdu a vše bude ok, nebylo. Po dalším kilometru začaly blikat kontrolky brzd, zastavil jsem a volal majiteli. Vrátil jsem se a společně jsme zjistili, že v nádržce není brzdová kapalina. Dojeli jsme k pumpě, koupili brzdovou kapalinu, dolili, pán se moc omlouval, podle mě prostě Murhyho zákon, že když se něco pokazí tak v nejnevhodnější okamžik. Auto začalo brzdit trochu líp, 100% to nebylo, ale mohlo to být kvůli rozlévání kapaliny do hadiček.

Jel jsem dál a zase začaly šílet kontrolky brzd. Hóóódně opatrně jsem dojel pro Světlanu, naší kapitánku, která se postarala o kompletní organizaci, za což jí patří myslím nejen můj obdiv, protože k řešení toho bylo opravdu dost. Cestou jsem dolil zbytek brzdové kapaliny, ale po dojetí byla nádržka opět prázdná a pod autem kaluž. Už jsem viděl, že se nikam nejede, ale mě i Světlanu napadla stejná myšlenka, protože potřebovala být do 22:00 v Zadově, kvůli registraci, jela vlakem do Tábora, kde nastoupila do druhého auta a já začal shánět narychlo nějaký vůz na půjčení. Naštěstí hned přes ulici měli možnost zapůjčit fábii, počkal jsem na majitele aby si vyzvedl svůj vůz a vydal se do půjčovny. Auto jelo skvěle a hlavně... brzdilo :)

Dojel jsem do Kobylis pro Ditu a Lucku. Lucka mi típla telefon, když jsem jí volal, že tam za pár minut budu. Dita už pomalu dojížděla, vlastně přijela ve stejnou chvíli jako já. A mezitím přišla zpráva o tom, že Lucka nepřijde, že je v nemocnici. Vyjeli jsme tedy já a Dita pro kluky, naložili vody a protože na mě přišel nějaký hlad, snědl jsem půlku vánočky. Vyjeli jsme směr Kubova Huť, kde jsme měli ubytování. Přijeli jsem v půl desáté, tedy o hodinu déle, než bylo původně domluvené. Překvapilo mě, jaký máme pěkný Penzion pod Boubínem, očekával jsem nějaké spartánské přespání na zemi v nějaké chatce a místo toho postel.Paní byla velice milá a příjemná. Nabídla nám večeři a pivo. Dal jsem si špagety a když přijel zbytek týmu paní ještě nabízela borůvkové knedlíky, tak jsem si ještě musel dát aspoň poloviční porci abych zahnal hlad :) Najedli jsme se, dali pivko a šli se ubytovat.

Po tom co jsme se ubytovali paní doufala, že půjde domů (až později jsem zjistil, že měla končit už v osm) ale nějak se to zvrtlo v další piva, rozdali jsme si trička a startovní čísla a šli zalehnout. Nakonec to ale stejně dopadlo tak, že jsme se hromadně vydali na jednoho malýho panáka, z čehož nakonec byli dva velký aby se nám dobře spalo :) Holky se nezúčastnili protože už byly v pyžamu, což by nám zase tolik nevadilo, tak jsme jim každé alespoň jednoho donesli. Šlo se spát, klasicky jsem nemohl usnout, taky nervy pracovaly.

Sobota, start:

Ráno jsme se sešli u aut, balili věci a pomalu vyrazili na místo startu. První týmy vybíhali už v 5 ráno, my jsme měli start v 11:00. Ve stánku jsme se mohli trochu najíst, chleba s grilovanou zeleninou byl fajn :)

Petr se připravoval na první, téměř 15km dlouhý úsek, tím, že si na rozehřátí uběhl 2 kilometry :) vlastně jen zmizel někde za stromem a za chviličku byl zpátky :) když jsem pak viděl jeho čas 53minut zatmělo se mi před očima, protože tohle dát já, tak to bylo to poslední co jsem kdy udělal :D No hezky to začíná :)

S Jirkou a Filipem jsme měli asi 5hodin, než vyběhneme, tak jsme se vydali na místo naší předávky. Zaparkovali jsme na náměstí a šli se najíst do restaurace, která byla hned vedle, trochu to připomínalo jídelnu. Vybrali jsme si jídlo, zatímco Filip se ještě pro něco vracel do auta. Od včera jsem nejakej hladovej, tak dobře, že se najíme :)

Jirka objednal jídlo pro sebe a pro mě a když přišel Filip objednal si ještě jídlo pro sebe, a tady už se obsluha ztratila, protože Filip po chvíli dostal svojí porci a my s Jirkou nic. Po pár minutách Jirka zjistil, že naše objednávka se někam ztratila, objednali jsme si tedy znovu a po chvilce nám donesli úplně jiný jídlo :) na další pokus už to ale vyšlo. Dali jsme si ještě zákusek a pomalu se přesunuli na místo předávky. Bylo tu dost aut, ale nebylo to tak hrozný, jak jsem si představoval. Sledovali jsme běžce a čekali na druhou skupinu. Po chvíli přiběhla Světlana, Filip vyběhl a už byla řada na nás, pořád jsem měl nervy jak to odběhnu, protože většina z nás dělá slušný výkony a nechtěl jsem to moc kazit, i když mi bylo jasný, že budu nejhorší.

S Jirkou jsme vyjeli na další předávku, nejdřív jsme jeli jinou cestou než byla v plánu, protože vyznačeným směrem byla značka slepá ulice, práce na silnici (zprávu, že je to průjezdné jsme dostali až téměř u předávky) a trošičku si pobloudili, protože se nám někde popletla odbočka.

Připravil jsem se na výběh a nervózně čekal. Po chvilce přiběhnul Filip, nastavil jsem ruku pro předání štafety jak jsme to měli natrénované už z minulého večera... a zjistil jsem, že páska je tak propocená, že jsem jí hned sundal a raději ji nesl v ruce :) asi po půl kilometru mě předběhnul první běžec, musel jsem se držet abych s ním nezačal závodit, protože to bych se do cíle jistě nedostal. Běžel jsem dál svým tempem, i přes to, se mi podařilo doběhnout holku přede mnou, držela se několik kilometrů na stejnou vzdálenost, ale před cílem jsem jí předběhnul. Dokonce jsem málem doběhnul i dlaší běžkyni, která vybíhala asi minutu, nebo dvě přede mnou a její tým jí povzbuzoval výkřiky: "hlvaně nám to nepokaž" :D

Když jsem doběhl na předávku už tam čekal Filip, překvapený, že už jsem tam, rychle vyběhl. Musel toho mít dost, před mým během měl trasu přes 12km a teď po 35minutách dalších víc než 14km. Jeli jsme k Lipnu, kde jsme čekali. Přiběhl nějaký maník a Jirka se s ním dal do řeči a zjistili jsme že Filip už je u chatek, kde mu dával napít, což nám vzhledem k tomu, že jsme netušili kde jsou chatky moc pomohlo :) upřesnil to tedy asi na kilometr (Filip nám potom historku o pití vyprávěl tak, že si u něj to pití vynutil, než že by mu Filip sám nabídl :)

Jirka vystartoval, ještě čerstvý a Filip aby se ochladil, celý vlezl do Lipna. Trochu to zasyčelo, ale cestou zpátky už mu byla celkem zima, půjčil jsem mu mikinu, ale i přes další zahřívání mu bylo chladno několik dalších hodin. Na další předávce jsme při čekání viděli, jak přiběhl běžec z jiného týmu a nikoho na předávce nenašel, začal volat a když ho spatřili ostatní z jeho týmu, tak místo aby se ten kdo měl běžet připravil, tak na něj začali mávat a usmívat se :) Už se začínalo stmívat, i Jirka už vyběhl s noční výbavou, tedy čelovku, oranžovou výstražnou vestu, no vypadal spíš jako že jde opravovat silnici, než běhat :D

Další předávku jsme měli zase o několik hodin později v Budějovicích. Cestou do Budějovic jsme se zastavili v restauraci u silnice, kde se Jirka setkal se svojí kamarádkou, která běžela v jiném týmu. Chtěli jsme si dát večeři, ale kromě gulášovky bylo všechno snědené. Dali jsme si aspoň čaj na zahřátí, Filip se vysprchoval a rozhodli jsme se, že pojedeme na jídlo jinam.

V Budějovicích jsme chvilku hledali místo k zaparkování a našli jsme kousek od náměstí pěknou restauraci. Bylo už skoro deset, ale ještě vařili, což bylo super. Chtěl jsem si dát limonádu, ale jak jsem slyšel, že mají zázvorový čaj, hned jsem to změnil :) přeci jen už nebylo takové teplo. Dali jsme si ještě vývar a něco k jídlu. Jirka si šel odpočinout do auta a my šli za chvilku za ním. Trochu jsme odpočívali, snažili se i usnout. Venku to žilo, spíš teda takový zvláštní místní individua :)

Neděle, do večera v Praze:

dfsd

---