Cesta kolem ČR - 4. ročník 2015

Ráno jsme se vydali na další cestu. Za chvilku jsme došli do Lubů. Prošli kolem nádraží a hledali kde si doplníme vodu a jídlo. Potkali jsme paní a Bára se hned ptala, jestli jde na nákup nebo z nákupu :D micméně jsme se dozvěděli kde je obchůdek. Udělali jsme malý nákup, nasnídali se. Mezi tím přijel do obchodu takový těžko slušně popsatelný mladík, který se tvářil jako mistr světa :D Prošli jsme přes golfové hřiště po kterém se po chvilce přehnal chlapík s holkou na čtyřkolce, ta vřískala a tak mě různě napadalo, kde asi byli a co tam asi dělali :D

Prošli jsme kolem zříceniny zámku Luby a za chvilku došli k rozcestí s rozhlednou U Strejců , kterou jsme pro její položení na kopci do kterého se nám moc nechtělo nenavštívili (nechápu, že ty rozhledny nemůžou dát někdy do údolí) Po chvilkce jsme došli k domku, kolem kterho jsme nejspíš prošli přes jeho pozemek (i ti kulišáci z KČT) pán se ale nezlobil a ještě nám poradil kudy jít.

Došli jsme na rozcestí Pod vodárnou. Chvilku jsme si odpočinuli a šli dál na Vysoký Kámen, před kterým jsem se najedli, a pak podívali na nádherný výhled z Vysokého Kamene.

Za kostelní jsme prošli kolem domku, který byl nejspíš podminovaný aby se tam nikdo nedostal a za loukou si asi na půl hodiny lehnuli a odpočívali. Pak jsme téměř bez přestávky došli až do Kraslic. Na začátku jsme si dali v takové menší restauraci jídlo a pivo a pak šli hledat nádraží. Nakoupili jsme něco málo v Bille, poptali se na cestu a šli hledat místo na přespání. Dneska jsme poprvé dobrovolně opustili červenou a vydali se po modré, kde jsme narazili na postaršího sporťáka, který nám radil kde spát, kromě jiného u hřbitova nad Stříbrnou, ale tam jsme došli až ráno (a navíc to na tom hřbitově vypadá dost strašidelně)

Přemek za chvilku upozorňoval, že už je 19:06, a že už bysme měli zalehnout, i když v tu chvíli nebylo kde. Za chvilku jsme ale místo našli a zakempili. Otevřeli jsme tuc tucy a paštiku a slavili, že Hanka zítra odjíždí (ne uplně doslova, protože jsme rádi, že s námi šla :) 

Ráno po snídani Hanka odešla na vlak. Přemek se trochu loudal s přípravou na cestu. Vydali jsme se dál po modré, kolem zmíněného hřbitova a chvilku na to jsme ztratili modrou. Cesta byla celkem dobrá (na mapě jsem jí ale spíše odhadnul). Došli jsme k nějakému rozcestí, kde se zdálo, že jsme jinde než jsme a vydali se směrem z kopce. Došli jsme k nějakému domku, kde jsem chybně určil směr a my se vrátili zpět na Stříbrnou, ach jo. Nějaký pán nám poradil, že za chvilku jede směrem na Bublavu autobus a tak jsme chvilku počkali a nechali se asi 1km svézt (pokračování viz mapa 2)

Vydali jsme se dále, nějak nám nezafungovala komunikace a tak jsme pokračovali spíš v tichu. Došli jsme do Rájeckého údolí, které je pár stovek metrů od Skalního města. Tady jsme se v potoce vykoupali, najedli a šli dál. Přemek měl nafoklý kotník od štípnutí hovada. Šli jsme asi kilometr do kopce, Přemkovi se cesta nezdála dobrá pro jeho kotník a navíc nám docházela voda a tak usoudil, že nejlepší bude cestu ukončit a vrátit se. Nenechal se přesvědčit a tak se vrátil zpět do Prahy. Je ale pravda, že od té chvíle nám cesta šla mnohem více od nohou :)

Kousek před Rolavou se nám zase ztratila červená značka. Chtěli jsme totiž dojít k domkům které byly u cesty a bylo jich celkem asi 6 a požádat o vodu, ale k našemu překvapení tam nikdo nebyl (se divim). Našli jsme ale studánku, ze které tekla čistá a ledová voda. Ve chvíli kdy jsme našli zelenou značku nám došlo, že nám někde unikla odbočka z červené, ale protože se ze zásady nevracíme (zásadně se nám totiž nechce :) a navíc je to vlastně tak trochu jedno, vydali jsme se dál po neoznačených cestách směrem na Nové Hamry, kde si pamatuju, asi před deseti lety dobrou restauraci.

Cestou jsme si okoupali nohy v potoku. Před Hamrama jsme potkali týpka (pro jeho dobro jen jednou) který řekl, že do Hamrů je to slabý kilák a půl, protože venčil jakéhosi bišonka, zdálo se pravděpodobné, že Hamry nebudou daleko, nicméně jen k prvnímu rozcestí to bylo minimálně 1 a půl km, po dalších 2 km Bára skoro až zuřila :D a nepomohlo ani zchlazení nohou. Došli jsme na parkoviště a zjistili, že do Hamrů je to ještě další 3 km, tak jsme se vydali opačným směrem po naší cestě a zakempili, kousek od potoka.

Po tom co jsem zalezl do hamaky začalo divně foukat a zdálo se, že bude pršet. Doufal jsem, že ne, že se mi to jen zdá. No v noci začalo krápat. Vytahnul jsem plachtu, ale než jsem jí natahnul bylo víceméně po dešti.

Ráno jsme vyrazili směrem na Klínovec. Za potokem jsme se kochali výhledem na vyhozenou matraci či co a co se opět nestalo, ztratili jsme červenou. Šli jsme s tím, že jí určitě najdeme, což se po výstupu do kopce povedlo. Co už se nepovedlo bylo to, že jsem zase určoval směr kterým se vydat. Takže jsme po prudkém sestupu opět narazili na matraci. Opět nás čekal stejný výstup jako před chvilkou. Na červené jsme se vydali už správně, ale kousek po dalším rozcestí nás červená opět samovolně opustila (KČT no ty vole) ale zase jsme jí našli a pak bez další ztráty trasy jsme došli až do Horní Blatné. Před Blatnou jsme ještě potkali nějaké 2 paní, které každý rok po okolí cestují a hledali nějakou novou cestu v okolí Perninku.

V Hroní Blatné, jsme se rozhodovali do jaké půjdeme restaurace, ale nakonec jsme byli rádi, že jsme zůstali u té první hotel Modrá Hvězda. Jídlo bylo úžasné dali jsme si polívku, já ještě salát z červené řepy a pak jsme si nakonec ještě dali naprosto nepřekonatelné borůvkové knedlíky a pak napůl ještě borůvkový koláč. Pokecali jsme s pánem u vedlejšího stolu, který podnikal podobnou cestu jako my, ale na kole. Nakoupili jsme nějaké jídlo, poslali pohledy a vydali se dál. Cetou na Blatenský vrch jsme minuli vlčí a ledové jámy  (vlčí jámy).

Po několik km jsme narazili na občerstvení u Červené jámy, o kterém nám Bára vyprávěla, že tam byla v zimě. Vlastně jsme sem došli aniž bysme věděli, že to je tady :) Bylo to moc příjemné, dali jsme si zase koláč z červeného rybízu a pivko. Lidé kteří přišli po nás se ptali proč se to tu jmenuje u červené jámy, a nečekaně to bylo proto, že tu je nedaleko červená jáma (i když vůbec červená nebyla)

Došli jsme až k Mrtvému rybníku, kde se Bára vykoupala (no spíš se smočila v hnedý břečce :) poseděli a šli dál. Dále jsme na cestě našli odbočku pro běžkaře, kde byl zákaz pěších, což jsme tak trochu z důvodu zvednuté závory neakceptovali a vydali se zkoumat krásy rašelinišť (což jsme v tu chvíli ještě nevěděli, ačkoli mě napadlo, že to by moh být důvod zákazu vstupu) Po několika stovkách metrů mi Bára půjčila jednu ze svých holí a hledali jsme cestu kde se nepropadneme, ze začátku to celkem šlo, ale ke konci cesty, už jsme byli opravdu na vážkách jestli se nevrátit, ale bylo to moc daleko na to abysme to vzdali, postup se dost zpomalil. Hole se bořili do rašeliny (my naštěstí ne) a nakonec se nám podařilo šťastně dostat až do Božho Daru (cesta na mapě je spíš odhad, kudy to asi vedlo).

Na Božáku jsme si v hospůdce Špičák dali pivo a tlačenku a Bára ještě chleba se sádlem a pořádnou vstvou soli a pak se ještě vydali dál směrem na Klínovec. Nakonec jsme skončili nad sjezdovkou za Božákem pod větrnýma elektrárnama něco kolem půl desáté v noci. Krásně nám elektrárny do noci hučely, ale nedalo se u toho dobře spát. 

(kromě Horní Blatné jsme od Kraslic skoro neviděli civilizaci a bylo to tak zajímavé, že jsme vymysleli na příští rok survival cestu, bez civilizace, kdo nebude mít dostatek jídla a pití, tak je po něm)

Ráno jsme vyrazili směr Klínovec, který už byl opravdu kousek. asi 200m pod Klínovcem jsme zašli do takové malé boudičky na snídani (čti pivo) a šli dál na Klínovec. Odsud jsme šli po červené po sjezdvce z celkem prudkého kopce až do dolní stanice lanovky. Dále jsme se vydali po neznačené cestě do Háje. Chtěli jsme si zajít do restaurace Johanka, ale pán od vedle z penzionu Na Staré Faře nás od toho odrazoval, že budeme nasr*ní. Jídlo prý stojí za ho... a pivo mají drahé. Chvilku jsme ještě pokecali a vydali se na hotel Arnika, který nám pán doporučil. I když ještě neměli otevříno rádi nás obsloužili.

Došli jsme až do Kovářské (prošli jsme kolem nádraží kde se točil film Hlídač č. 47), kde jsme potkali dva kluky, kteří už tu byli týden a ptali se nás nově příchozích, jestli nevíme o nějaké hospodě. Hospůdku jsme našli, dali jsme si něco k jídlu a pak se šli koupat do nedalekého rybníka. U stavidla se koupala hromada dětí, skákaly do vody a blbnuly. Než jsme odešli od rybníka, tak tam přijel nějaký chrčící cyklista a pak lidi se čtyřmi psy. Nad Kovářskou před vstupem do lesa, jsme doplnili vodu z pramene u silnice.

Když jsme došli do Nového Zvolání, hledali jsme něco, kde se můžeme napít. Kromě jiného jsme zase šli kolem pštrosů. Potkali jsme takového milého chlapečka, který nám poradil, kde je hospůdka. Šli jsme se tedy podívat a po zazvonění mi paní řekla, že mají až od šesti (bylo asi půl páté) a že máme počkat. Chvilku jsem myslel, že máme počkat chvilku a přijde, ale po chvilce když nepřicházela tak jsme usoudili, že asi myslela počkat do šesti, tak jsme šli dál. Jeden pán nám dal informaci, že nejbližší hospoda je až ve Vejprtech. Dále jsme prošli kolem několika domků, kde byla jedna rodina, které opravdu moc chutnalo (usouzeno dle jejich rozměrů) a protože tu ke konci obce byla popelnice tak jsme se najedli :D

Do první hospody (hotel Harlekin) ve Vejprtech jsme okamžitě zapadli. Dali pivo, něco malého k jídlu a šli dál. Šli jsme cestou kolem našich opálených občanů (což zrychlilo náš krok :) Před náměstím jsme se jedné paní zeptali kde by se dalo nakoupit a tak nám otevřela obchod a nakoupili jsme u ní :) Pak jsme se nějakých holek ptali na zkratku k vodní nádrži Přísečnice. Šli jsme tedy zkratkou, po pěkných cestách kde se k nám málem přidal i jeden pejsek a kousek za Vejprtama jsme zalezli do lesa.

Našli jsme po delší době místo na přespání, ale bylo rozryté od divočáků, tak jsme se přesunuli asi o 20m dál a doufali, že v noci nepřijdou na baštu.

Ráno byl ještě plán dojít během dneška a zítřka do Chomutova. Měl jsem radost, že nás v noci nesežrali divočáci. Vydali se zpět k silnici hledat nodrou značku. To už se nám nepovedlo, akorát jsme křížili žlutou, po které jsem si pamatoval, že není vhodné jít. Tím, že jsme se vydali zkratkou jsme k přehradě dorazili z jiného místa než jsem myslel a obešli přehradu z druhé strany. Bylo veliké vedro a docházela nám voda. Bára dost nadávala, když zjistila, že se v přehradě nesmí kvůli uchraně pitné vody koupat, ačkoli to byl plán, který jsme vymysleli ještě před Vejprtama.

Pod přehradou jsme se rozhodli, že změníme směr, protože po směru minimálně 10km nic nebylo. Došli jsme tedy na rozcestí před Měděnec, cestou jsme si ještě v potůčku pod mostem smočili nohy a trochu se ochladili. Celou cestu jsme šli v úporném vedru skoro v kuse s minimálníma přestávkama. Zbývalo nám celkem asi půl litru vody a tak jsme byli rádi, když jsem ve zdánlivě opuštěném něco jako restaurantu na křižovatce Měděnec/Klášterec viděl člověka, který nám prodal vodu, okamžitě jsem najednou litr vody :)

Dali jsme se dále po modré, cesta vedla ze začátku po silnici, což nebylo vůbec přijemné. Ve Skiareálu Alšovka jsme si v občerstevní u Richarda dali ještě pivo, poseděli a vydali se dolů do Klášterce nad Ohří. Převýšení bylo asi 500m, cestou jsme smáčeli nohy v potoce. V Klášterci jsme se najedli a pomalu se vydali na nádraží. Když jsem studoval jízdní řád MHD, tak se Bára zeptala nějaké ženy na cestu k nádraží. Když jsem se otočil zjistil jsem, že je to moje teta :) Šli jsme kousek cesty společně a před nádražím jsme si dali zmrlinu, bylo takové horko, že jsem si dal šest kopečků. Na nádraží jsme přes hodinu a půl čekali na vlak a kecali...

takže za rok survival... :)